Dysartrie (porucha článkování řeči) a anartrie

    Dysatrií označujeme poruchu motorické realizace řeči na základě organického poškození centrální nervové soustavy. Zahrnuje celou řadu typů či syndromů řečových poruch, které jsou způsobeny ve svalové kontrole řečových mechanismů. Jsou postiženy v různé míře a rozsahu respirace (dýchání), rezonance a artikulace (výslovnost). Anartrií označujeme nejzávažnější či nejhlubší případy poruchy - s praktickou ztrátou verbální komunikace s okolím, neschopností artikulované mluvy, případně i ve spojení s neschopností tvořit hlas – afonií. Dysartrie může být spojena s poruchou polykání – dysfágií. Obě poruchy jsou řazeny především mezi neurogenní (lézí CNS zapříčiněné) poruchy. Vývojová dysartrie zahrnuje poruchy vzniklé od počátku vývoje organismu na základě organického poškození CNS dítěte. Nejčastěji je proto spojována se skupinou dětí narozených s projevy dětské mozkové obrny. Dále se může objevovat při traumatickém poškození mozku po úraze a následky nádorových onemocnění mozku v raném věku dítěte. Dysartrie je také součástí následků řady neurologických syndromů a onemocnění, zejména vrozených vad a degenerativních onemocnění CNS, ale také projevů infekčních onemocnění mozku.

    Rozlišujeme několik typů vývojové dysartrie, které se liší lokalizací poruchy v CNS. Smíšená dysartrie pak zahrnuje kombinaci projevů více typů. Vzniká spíše individuálně při rozsáhlejších lézích či degenerativních onemocněních CNS.

    Komplexní diagnostické zhodnocení dítěte se závažnou poruchou CNS se neobejde bez vzájemné komunikace mezi lékařským, fyzioterapeutickým, psychologickým a klinicko – logopedickým přístupem. V oblasti logopedické péče je nutné propojení s fyzioterapií, aktuálně jsou nejvíce používány např. Bobathova metodika, metodika reflexní lokomoce dle Vojty, Kabatova metodika, metoda Castillo – Morales, myofunkční terapie. Tyto postupy provádí patřičně erudovaný klinický logoped. Velmi často je nutné poskytovat terapii i v oblasti příjmu stravy a polykání.

    Prognóza v oblasti organicky podmíněných dysartrií je dominantně propojena s vývojem postižení nervové soustavy osoby, které bylo vyvolávací příčinou vzniku poruchy řečové komunikace. V případě příznivé úzdravy nervové tkáně a obnovování funkcí pro vznikém traumatu je možný vývoj až do oblasti mírných zbytkových obtíží v řečovém projevu a praktického odeznění poruchy řečové komunikace. U vývojově vzniklých závažnějších dysartrií na bázi především DMO lze hovořit spíše o funkcionálním zlepšování stavu ve smyslu zvyšování sebekontroly motoriky mluvidel, zlepšení srozumitelnosti mluvy, zlepšení výkonnosti v délce a kvalitě srozumitelného řečového projevu.