Dyslálie

    Dyslálie (patlavost) je neschopnost používat jednotlivé hlásky či skupiny v mluvené řeči podle stanovených ortoepických norem. Hláska je tvořena na nesprávném místě nebo nesprávným způsobem. Správná výslovnost dítěte školního věku je jednou z podmínek jeho školní úspěšnosti. Na správném vývoji řeči a artikulace má také výrazný podíl kvalita řeči rodičů. Dyslálie je nejčastější poruchou komunikačních schopností u dětí. Častěji se vyskytuje u chlapců, kteří tvoří až dvě třetiny dětí přijatých do logopedické péče.

    Mezi nejčastější příčiny patří vlivy dědičnosti, pohlaví dítěte, poruchy sluchu a zraku, poruchy CNS (dostředivých a odstředivých drah), anatomické odchylky mluvidel, riziková těhotenství, poškození při porodu a vlivy prostředí.

    Cílem diagnostiky v případě dyslálie je zjištění příčin, druhu i rozsahu poruchy či vady výslovnosti a stanovení nejen diagnózy, ale také prognózy. Ze závěrů diagnostiky vyplývá individuální plán metodických korekčních postupů.

    Fyziologický vývoj artikulace (Jurnečková, Vysoudilová, FN Ostrava – 1970)

Věk	Vývoj artikulace
Od 1 do 2,5 roku	b, p, m, a, o, u, i, e j, d, t, n, l – artikulační postavení se upravuje po třetím roce věku dítěte a ovlivní vývoj hlásky r
Od 2,5 do 3,5 roku	au, ou, v, f, h, ch, k, g
Od 3,5 do 4,5 roku	bě, pě, mě, vě, ď, ť, ń
Od 4,5 do 5,5 roku	č, š, ž
Od 5,5 do 6,5 roku	c, s, z, r
Od 6,5 do 7 let	ř, diferenciace č, š, ž, a c, s, z

Podle rozsahu dyslálii třídíme na

Dyslalii levis – parciální, pouze několik vadných hlásek (např. č-š-ž-c-s-z-r-ř)

Dyslalii multiplex – rozsah vadných hlásek je větší, řeč je ale srozumitelná

Dyslalii universalis – řeč dítěte je zcela nesrozumitelná (hotentotismus)

    Při hláskové dyslálii dítě hlásku vynechá (mogilálie), nahrazuje jinou hláskou (paralálie) nebo tvoří zcela chybně, pak se poruchy označují příponou – ismus, např. sigmatismus, lambdacismus, rotacismus.

    Při prosté dyslálii u předškolních dětí má včasné zahájení úpravy artikulace velmi dobrou prognózu. Podmínkou je ale dostatečně rozvinutá obsahová stránka řeči, zralý fonematický sluch a správný řečový vzor v rodině. Pokud jsou všechny tyto podmínky splněny, měla by být výslovnost upravena maximálně do ukončení 1. ročníku povinné školní docházky.

    Úprava hlásek u dětí s opožděným vývojem řeči vyžaduje obzvláště šetřící postup, protože při nerespektování vývojovosti může podnítit vznik koktavosti (neplynulé řeči). Reedukace výslovnosti u osob s neplynulou řečí vyžaduje šetřící režim zvláště při nácviku hlásky r, kdy nevhodně použitá metoda může být příčinou recidivy této závažné poruchy. Jde tedy o vysoce specializovanou péči.

    Za těžkou dysláli může být při nedostatečné diagnostice nebo odborné erudici zaměněna jiná, velmi závažná porucha komunikační schopnosti - vývojová dysfázie. Pokud není tato porucha rozpoznaná a není včas zahájena adekvátní odborná péče, má tato skutečnost závažné následky. Diagnostika i terapie spadá do kompetence klinického logopeda.

    Klinický logoped musí mít hluboké znalosti z fyziologického řečového vývoje, fonetiky, fonologie, logopedických metodik a patogeneze řeči.