Huhňavostí označujeme poruchu řeči, jejíž příčinou je insuficience velofaryngálního mechanismu (nedostatečná funkce patrohltanového uzávěru). Patrohltanový uzávěr je mechanismus, který při mluvené řeči zajišťuje uzavření horní části nosohltanu pohybem měkkého patra vzhůru a dozadu k zadní stěně hltanu. Odděluje tedy při mluvě dutinu ústní od dutiny nosní. Tím se podílí na různé míře nosní rezonance, která má vliv na zvuk řeči. V českém jazyce je nosovost nejsilněji vyjádřena u souhlásek m, n, ň, ng. Míra nosní rezonance závisí na síle patrohltanového uzávěru a na prostornosti rezonančních dutin. Otevřená huhňavost nastává při patologickém zvýšení nosovosti, nestačí – li patrohltanový uzávěr zabránit úniku vzduchu do rezonančních dutin. Huhňavost zavřená naopak nastává při patologickém snížení nosovosti omezením nebo zmenšením prostornosti rezonančních dutin. Omezení vzniká nejčastěji jako následek orgánových změn, např. zbytnělá adenoidní vegetace (zvětšená nosní mandle). Někdy se vyskytuje huhňavost smíšená, která vznikne v případě, kdy je patrohltanový uzávěr nedostatečný a přitom je současně patalogicky zmenšený prostor rezonančních dutin. Patologickou změnu nosní rezonance zaregistruje na první poslech i laik. Huhňavost působí vždy neesteticky. Představuje patologickou změnu zvuku jednotlivých hlásek, a tedy i mluvené řeči jako celku. V těžších případech může být zvuková stránka narušena do té míry, že se řeč stává nesrozumitelnou.

    Péče o osoby s velofaryngální insuficiencí vyžaduje širokou mezioborovou spolupráci lékařských i nelékařských oborů. Logopedická péče je vhodná až v době rozvoje expresivní stránky řeči a je v určité době četnější a pravidelnější než péče lékařská. V oblasti prevence je důležitý nácvik dýchání nosem a trvalé užívání tohoto dechového stereotypu.