Oborem, který se diagnostikou a léčbou poruch hlasu zabývá, je foniatrie.

   Poruchy hlasu se projevují chrapotem (dysfonií). Závažnost chrapotu může být různého stupně - od lehkého zastření, přes silný chrapot až do úplného bezhlasí – afonie. Chrapot je pouze příznakem onemocnění hrtanu, nikoli nemocí samou.

   Poruchy hlasu mohou být organické, nebo funkční. Organické poruchy hlasu jsou podložené patologickým nálezem na hlasovém ústrojí. Příčinami organických poruch mohou být: záněty hrtanu, nádory hrtanu, poruchy inervace hrtanu, hormonální poruchy, úrazy hrtanu, anomálie hrtanu.

Mezi funkční poruchy hlasu patří:

poruchy z přemáhání hlasu – hyperkinetická dysfonie, hlasové uzlíky, dětská hyperkinetická dysfonie

psychogenní poruchy hlasu – dysfonie, afonie, fistulový hlas

hlasové neurózy – spastická dysfonie.

Poruchy z přemáhání hlasu vznikají jak u dospělých, tak u dětí. Podkladem vzniku je nadměrné přetěžování hlasivek mluvním nebo zpěvním hlasem, zejména při špatné hlasové technice. Toto onemocnění může postihnout jak hlasy neškolené, tak hlasové profesionály. U neškolených hlasů je příčinou příliš hlasité a nadměrné mluvení nebo křik. Typicky se vyskytuje např. u sportovních fanoušků. Pokud hlasová zátěž trvá, na hlasivkách se objevují hlasové uzlíky.

Dětská hyperkinetická dysfonie vzniká u dětí často po vstupu do kolektivního zařízení, kdy se snaží navzájem překřikovat, nebo při společných hrách, dětských táborech apod. Je nutné omezit hlasovou námahu (hlasový klid), což bývá u dětí velmi těžké. Dále se provádí reedukace hlasu speciální hlasová cvičení – nejčastěji rezonanční cvičení pomocí nosovek).

Poruchy polykání