Vývojová dysfázie

    Tato porucha řeči je charakterizována velice širokým spektrem příznaků. Řadíme ji mezi vývojové poruchy řeči. Za její příčinu je považována porucha centrálního zpracování řečového signálu, hovoříme o difuzním postižení centrálního nervového systému. Objevuje se spíše u chlapců (chlapci převažují přibližně v poměru 4:1).

    Nejnápadnějším symptomem je většinou výraznější opoždění vývoje řeči, při bližším zkoumání nalézáme i nerovnoměrný vývoj celé osobnosti dítěte. V hlubších úrovních nacházíme deficity v oblasti významu slov, větné stavby, gramatiky. Dále přehazování slovosledu, odchylky ve frekvenci výskytu jednotlivých slovních druhů, nesprávné koncovky při ohýbání slov, vynechávání některých slov (krátké předložky, zvratné částice), omezení slovní zásoby, redukce stavby věty na dvou- nebo i jednoslovné. V povrchové struktuře řeči sledujeme nedostatky ve sluchovém rozlišování hlásek. Řeč je na poslech výrazně patlavá, až zcela nesrozumitelná.

    Dále můžeme pozorovat nerovnoměrný vývoj mezi jeho jednotlivými složkami, který může dosahovat rozdílu i několika let. Nesoulad nacházíme mezi řečovými a neřečovými schopnostmi. Úroveň verbálního projevu je výrazně nižší, než odpovídá intelektovým schopnostem i kalendářnímu věku dítěte. Deficitní bývá i zrakové vnímání, což se projeví např. v kresbě dítěte. U těžké poruchy (kdy dítě mluví málo nebo nemluví vůbec), je kresba často jediným vodítkem ke stanovení diagnózy. Bývá výrazně porušena schopnost sluchem rozlišit jednotlivé prvky řeči. Je přítomna porucha vnímání, zapamatování a napodobení melodie a rytmu. Objevuje se narušení paměti, orientace v prostoru a čase (tělesné schéma, pravo – levá orientace, časové vztahy, vztahy mezi rodinnými příslušníky). Téměř pravidlem jsou poruchy motoriky (hrubé motoriky, jemné motoriky rukou, poruchy motoriky mluvidel, deficity v prostorovém uspořádání pohybů, koordinační obtíže). Často se vyskytují nevýhodné typy laterality (nevyhraněná, zkřížená, souhlasná levostranná). Vývojová dysfázie bývá nejčastěji zaměňována za jiné poruchy řeči.

    Pro většinu dětí s dysfázií je typická určitá komunikační pasivita (na rozdíl od často výrazné tělesné aktivity). Děti samy nenavazují hovor, ale spíše čekají na otázku. Častěji zůstávají v roli naslouchajícího. Nedovedou si samy získat potřebné informace. V předškolním věku, zejména po nástupu do kolektivního zařízení, komunikují omezeným slovníkem, vlastním slovníkem nebo neverbálně. V mladším věku bývá neverbální komunikace pro dítě s těžším postižením vývoje řeči mnohdy jedinou možností, jak se dorozumět s okolím. Dysfatici se i ve starším věku dlouho spoléhají na rodiče a sourozence. Tyto projevy slovní i neslovní komunikace svědčí o tom, že dítě si postupně uvědomuje své komunikační obtíže a velmi často získává komunikační zábrany, které se nevhodným upozorňováním okolí ještě zvětšují.

    Diagnostika je záležitostí lékařskou, psychologickou i speciálně pedagogickou, je nutná týmová spolupráce. Stejně tak i úspěšná terapie je vždy podmíněna týmovou prací. Je dlouhodobá, většinou trvá i několik let (u nejtěžších forem i po celý školní věk). Vyžaduje přísně individuální přístup a hlubší znalost vývoje řečových a jazykových schopností. Je nutné vyhledat odborné pracoviště klinického logopeda, diagnostika ani terapie nepatří do rukou logopedických asistentek v MŠ.