Poruchy hlasu

    Oborem, který se diagnostikou a léčbou poruch hlasu zabývá, je foniatrie.

     Poruchy hlasu se projevují chrapotem (dysfonií). Závažnost chrapotu může být od lehkého zastření, přes silný chrapot až do úplného bezhlasí – afonie. Chrapot je pouze příznakem onemocnění hrtanu, nikoli nemocí samou.

    Poruchy hlasu mohou být organické, nebo funkční. Organické poruchy hlasu jsou podložené patologickým nálezem na hlasovém ústrojí. Příčinami organických poruch mohou být: záněty hrtanu, nádory hrtanu, poruchy inervace hrtanu, hormonální poruchy, úrazy hrtanu, anomálie hrtanu.

Mezi funkční poruchy hlasu patří:

poruchy z přemáhání hlasu – hyperkinetická dysfonie, hlasové uzlíky, dětská hyperkinetická dysfonie
psychogenní poruchy hlasu – dysfonie, afonie, fistulový hlas
hlasové neurózy – spastická dysfonie.

Poruchy z přemáhání hlasu vznikají jak u dospělých, tak u dětí. Podkladem vzniku je nadměrné přetěžování hlasivek mluvním nebo zpěvním hlasem, zejména při špatné hlasové technice. Toto onemocnění může postihnout jak hlasy neškolené, tak hlasové profesionály. U neškolených hlasů je příčinou příliš hlasité a nadměrné mluvení nebo křik. Typicky se vyskytuje např. u sportovních fanoušků. Pokud hlasová zátěž trvá, na hlasivkách se objeví hlasové uzlíky.

Psychogenními poruchami hlasu jsou dysfonie a afonie. Vznikají na psychickém podkladě, buď náhle nebo např. po zánětech horních cest dýchacích, kdy po úplném vyléčení přetrvává chrapot, přestože nález na hlasovém ústrojí je již fyziologický. Typické bývá zachování zvučného hlasu při smíchu, kašli, příp. křiku. Onemocnění je častější u žen. Pečlivou anamnézou lze někdy zjistit spouštěcí příčinu (rodinné či pracovní problémy), k jejímu objasnění je vhodná spolupráce s psychologem, psychiatrem. Důležitou roli zde hraje psychoterapie.

Nejčastější hlasovou neurózou je spastická dysfonie, která se vyznačuje nadměrným fonačním tlakem při bezdůvodném svírání hlasové štěrbiny. Hlas je tlačený, chraptivý, fonační doba je zkrácená. Léčení tkví v hlasových cvičeních, dále se užívá aplikace botulotoxinu do oblasti hlasivek.

Fonastenie označuje obraz hlasových obtíží spíše subjektivního charakteru ve smyslu slabšího hlasu, pocitu hlasové únavy, zmenšení rozsahu hlasu, ale při normálním nálezu na hlasivkách. Vhodnou léčbou je podávání vitaminů a odstranění větší hlasové zátěže.

V případě ztráty hlasu po odstranění hrtanu pacient ztrácí možnost běžné komunikace hlasitou řečí. Ztrátu hlasového ústrojí je nutné kompenzovat tzv. náhradními hlasovými mechanismy. Těmito mechanismy jsou tzv. jícnový hlas, hlasová protéza, elektrolarynx.